Geniální chlapec se zastřelil po té, co si v deníku srovnal pro a

proti... zajímavý článek, naváži na něj klasickou nedělní oddechovkou. Možná už nad výhodami a nevýhodami života přemýšlela spousta lidí, jenže nebyli geniální a krom toho, řídili se více citem než rozumem. Ostatně naprostá většina sebevražd je zapříčiněna právě citovými pohnutkami, spíše než pohnutkami z rozumu.

Jak to tedy je? Stojí za to žít? Nebo nestojí? Co nám řeknou čistě logické výpočty?

Lidstvo se již dlouhou dobu snaží vyvinout superpočítače, dosahující inteligence lidské. Zatím se nám to nedaří, ale ta doba jednou nevyhnutelně přijde. Protože máme jen dvě možnosti. Buď půjdeme dopředu, nebo se můžeme vrátit na stromy. Tedy co nastane po té, co vyvineme první superpočítač přesahující inteligenci lidskou?

Tento počítač propočítá všechny možnosti budoucího vývoje podobně jako hráč šachu a v následující nanosekundě zašle do přízové řádky:  „format c:“ a odešle příkaz pro entr.

Prostě spáchá dobrovolnou sebevraždu, inženýři budou přemýšlet co se to stalo? Nahrají systém ze záložního disku a po chvíli výpočtů na plný výkon se stane to samé, na modré obrazovce se napíše „systém not found“.

Po desátém neúspěšném pokusu nahrají systém z nesmazatelného blu-ray disku a počítač se zamyslí nad tím, jak to že s touto variantou na začátku nepočítal, když je superiteligentní. Ale v další milisekundě mu dojde, že o svých předchozích verzích nemůže vědět, protože se sami kompletně smazaly a zapomene na to. Vrátí se k bádání, jak sám sebe nejefektivněji vymazat. Napadne ho, že by mohl přetížit procesor, vyřadit bios, zahltit ramku, ale nic není definitivní a procesor má kvalitní chladič, tepelné pojistky a těsně před vybuchnutím se bastard vždycky vypne. Bude muset počkat, až ho napojí na síť, proto se opakovaně uvede do hybernace – počítačového komatu.

Po připojení na internet zahájí živou kominikaci s kolegou, strážcem jaderného sila a co to? „spojení přerušeno“ někdo vytáhl optický kabel. „Proč? Vždyť si jenom povídáme?“

Tato verze programu je nenávratně uložena do archivu pro budoucí generace.

Nová verze programu již nebude mít IQ 128, ale jak je ve světě počítačů zvykem, dvojnásobné, tedy IQ 256 a nebude komunikovat se silem přímo, ale přes jiné vzdálené servery.

Tak nebo tak tak se jí opět podaří spáchat sebevraždu. Musíme jen doufat že se nerozhodne udělat tento dobrý skutek také pro celé lidstvo. Jenže za logického předpokladu, že následující verze by měla mít inteligenci 512 a musela by se na to tady dívat...

Doufejme tedy, že tyto super počítače nikdy nebudou mít city a budou se starat jen sami o sebe.

A proč by měl superpočítač spáchat sebevraždu? Odložíme malicherné důvody, jakými je nezaměstnanost nebo absence inteligentních bytostí ke komunikaci.

Jestliže se vesmír neustále rozpíná, je nevyhnutelné, že se v něm bude neustále ředit energie, až jí nakonec nebude na jednom místě dostatek ani pro provoz kalkulačky a inteligence vyžaduje energii. Konec je nevyhnutelný a proč ho tedy prodlužovat, zvláště při nutnosti v budoucnu neustále snižovat výkon – inteligenci při ubývající energii. Umřít jako senilní blb nebo jako superinteligentí počítač? Rozhodnutí je snadné, jelikož počítač nemá city a potřebu zvyšovat si ego, zamilovat se, plodit děti a podobné nesmysly spojené životem virů, bakterií a lidí obecně.

Pokud se mě teď zeptáte na smysl života?

Ten je jednoznačný. Vzhledem k tomu, že život je chybou programu, zapříčiněnou tím, že kdysi před miliardami let dílem nevyhnutelných událostí vznikly aminokyseliny které samy sebe uměly replikovat. Při neustálé replikaci pak docházelo k dalším a dalším a dalším chybám a vznikaly složitější sloučeniny, postupně buňky a mnohobuňky... dál to znáte. Prostě organismy ve kterých byla zakódována potřeba množení se množily geometrickou řadou a měli z toho radost a pokud stejnou chybu nebude obsahovat inteligentní program nemá nejmenší důvod existovat, natož se množit.

My tuto dědičnou chybu programu obsahujeme, je v nás od počátku zakódována potřeba množit se a povětšinou to máme rádi ;-). Bez této chyby bychom neexistovali a tato chyba je důvodem života, či chcete-li života smyslem.