Zemědělství musíme dotovat?!?

"Zemědělství musíme dotovat", je naprosto mylná uměle vytvořená představa spojená s tzv. "soběstačností". Takové Monako žádné zemědělství nedotuje a jak si žijí... Hloupý příklad, ano, tady vůbec nejde o Monako....

Nejde o Monako, jde o to, že kdybychom peníze které sebereme z průmyslu a přelijeme do zemědělství, nechali v tom průmyslu, tak nám to vygeneruje násobě větší příjem než samotné zemědělství.

Znamenalo by to, že mnohem více polí by bylo obděláváno ekonomicky méně náročným způsobem, tedy třeba pastvou. Méně by se hnojilo drahými průmyslovými hnojivy, byly by menší výnosy, ale také čistší spodní vody, bez dusičnanů. Pěstovalo by se méně plodin náročných na drahé chemické ošetření, ale zase by to znamenalo, že by se naše spodní vody pomalu začaly čistit od těch milionů tun jedů z posledních 7 dekád. Bylo by méně nekonečných lánů, kde dnes záleží jenom na dotacích na tunu vypěstované plodiny, nebo na povinnosti přimíchávat olej do nafty. Taková povinnost je také nesmyslnou formou dotace.

Pěstovaly by se plodiny náročné na lidskou práci, tedy na přidanou hodnotu, a současně nenáročné na dotace, jako je zelenina nebo ovoce a naopak plodiny z obřích lánů jako kukuřice, pšenice nebo řepka by z polí téměř úplně zmizely.

Nechme naši půdu a naši krajinu od intenzivní zemědělské činnosti odpočinout...

Půda nebude obdělávána plundrujícím způsobem, tak jako dnes, možná by mnohá neúrodná pole zarostla loukami. Vadilo by to? Mnohá pole by si odpočinula, obnovila by se mikrobiální struktura a po řadě let by půda opět začala plnit svoji funkci od jímání vody až po rozmanitost života v ní. Voda by nemizela i s ornicí do narovnaných koryt potoků a řek. Život by se vrátil do naší krajiny.

Vadilo by snad, kdybychom víc potravin dováželi za peníze, které bychom vydělali v oborech které nepotřebují dotovat? Peníze které dnes cpeme do zemědělství se musí někomu vzít, kde pak chybí a tyto obory pak nemohou předběhnout zahraniční konkurenci.

Na zemi je spousta států, které kvůli přírodním nebo jiným podmínkám nemohou svoji ekonomiku orientovat na zemědělství a přesto jsou bohaté.  Japonsko není bohaté díky pěstování rýže, ani Švýcarsko nezbohatlo díky mléku na výrobu čokolády.

Před válkou uživila naše země ještě 3 miliony později odsunutých Němců a to s primitivnímy zemědělskými postupy. Potřebujeme za každou cenu obdělávat 100% zemědělské půdy?

Ženeme se za hloupou mantrou „zemědělské soběstačnosti“ přitom polovinu (střílím od pasu) zemědělské produkce stopíme v kotlích pro výrobu tepla nebo v naftových či beznínových motorech aut jako bionaftu nebo biolíh, případně vyvezeme do zahraničí jako krmné směsi.

Přitom jiná naše práce, ať už je to výroba turbín, aut, zabezpečovacích zařízení, programování softwaru, téměř veškerá průmyslová výroba je ziskovější, než ty druhy zemědělství, které bez dotací nepřežijí. Nechme tuto produkci Polákům, Maďarům, Francouzům nebo komukoliv, komu se to chce dotovat a věnujeme se vínu, zelenině, ovoci, hydroponii, věnujeme se tomu, co zaměstnance dobře uživí i bez dotací.

Jasně, nebudou se obdělávat nekonečné lány, místo některých budou velké pastviny, ze kterých bude to nejzdravější mléko, nejlepší sýry a nejchutnější hovězí, jiné lány zůstanou přírodě.

Potraviny nejsou díky dotacím levnější. Vláda ty peníze na „levnější potraviny“ musí nejprve pomocí daní vytáhnout z našich peněženek, aby je pak do těch potravin jako že mohla nalít a přitom se na tyto penězovody přisají tisíce přerozdělovačů, kteří by za jiných okolností mohli dělat práci která je k něčemu užitečná a je fakt jedno jestli třeba zábavu jako umělci, software jako programátoři nebo uhlí jako horníci. Různých prací je potřeba, přerozdělování dotací potřeba není.

Ne, nedělám si nejmenší iluze, že něco z toho co jsem napsal se v dohledné době stane. Píšu to jako zamyšlení nad tím, jestli má smysl, aby se státy vzájemně předháněly v tom, kdo přerozdělí zemědělcům více dotací a přečůrá druhý stát. Já bych řekl, že stát, který dotuje svoje zemědělství přečůrává sám sebe a čůrá trochu proti větru. Nejsme v situaci, kdybychom se mohli bát, že nám někdo naschvál neprodá hotovou pšenici na výrobu chleba. Krom toho, od toho máme státní hmotné rezervy a v případě nejvyšší nutnosti se dá zase oset na odpočatá pole, kdyby někdy v budoucnu náhodu něčeho chybělo.

Bych byl rád, kdyby se změnil Evropský a nejen evropský ideálně světový pohled na dotování potravin. Už je to tu s námi dlouho, už za komunismu, ve východním bloku, se dotovaly některé potraviny, aby lidi měli pocit, že je levnej chleba a rohlík, aby moc nebrblali, že všechno ostatní je drahý jako prase. Tak to prostě je a asi ještě dlouho bude. Nekonkurují si jednotlivé zemědělské podniky na evropské úrovni, konkurují si státy v tom, kdo nasype víc peněz do skomírajícího průmyslu, protože potravin je na našem trhu obrovský nadbytek, konkurují si podniky v tom, kdo získá víc dotací na státní nebo mezistátní úrovni a mě to přijde jako boj s větrnými mlýny.

Píšu tento článek, i když vím, že vánek s rozjetým ledovcem viditelně nehne, ale možná se nad tím pár lidí zamyslí a třeba i někdo změní pohled na věc a třeba někdo z těch, co to čtou, o tom bude někdy v budoucnu rozhodovat. :-)