Příznivci Milionu chvilek nadřazují své určité představy nad realitu života a záměrně zavírají oči před neuskutečnitelností možná hezkých, ale opravdu neuskutečnitelných myšlenek.

Nyní zavíráte očm před skutečností, že kdybychom přijali část nemocných z Itálie, tak bychom s nimi přijali i ten virus, který by sem přivezli coby součást svých vlastních těl.

Kdyby v Itálii místo této epidemie bylo nedej Bože silné zemětřesení a třeba na deseti nebo patnácti místech současně, takže raněných by byly desítky tisíc a italské nemocnice by to nemohly zvládat, tak bych byl pro pomoc. Mohli bychom tam vyslat letadla, raněné naložit, přivézt a postarat se o ně tady. A vzal bych si i dovolenou a zdejším lékařům bych pomáhal, protože italštinu ovládám natolik, že například mi je jedno, zda americký film vidím v českém, slovenském, nebo italském nadabování. Pomáhal bych jim při komunikaci s pacienty, pokud by mou nabídku pomoci vůbec potřebovali a přijali. Takže bych pro pomoc za strany našeho státu nejen byl, nýbrž bych se do ní i zapojil i za cenu vlastní dovolené.

Ale takhle jsem proti.

Je typické, že o té infekční stránce věci ve vašem článku o pomoci není ani slovo. Hovoříte o lůžkových kapacitách, jako kdyby problém byl právě v těch lůžkových kapacitách a v ničem jiném Přitom tento problém, tedy ty lůžkové kapacity, by byl zcela podružný ve srovnání s problémem šíření epidemie. Prostě i vy žijete pouze ve světě určitých myšlenek a ideálů odtržených od reality života.