Jenže jednou se děti osamostatní a pak už se do nich nemáme montovat. Když už nehlasovat pro uznání palestinského státu, tak raději nehlasovat vůbec. Najednou se vyrojilo tolik nadšených zastánců jen jedné strany, přitom jak správně píšete, nikdo tam není bez viny, každý nese přibližně stejnou. Naši představitelé se zachovali opravdu směšně, zase jen jako vlezdoprdelkové.

Odpovědi na Vaše otázky jsou jasné: Hranice Izraele z hlediska mezinárodního práva určila rezoluce RB OSN č. 242/1967, když

za prvé uložila izraelským ozbrojeným silám stáhnout se z okupovaných území, za druhé stanovila jejich princip, nepřípustnost přivlastnění si nějakého území silou. Protože ten princip platí všeobecně, tedy i pro sousedy Izraele, tak si nikdo nemůže přivlastnit ani kousek izraelského území, na němž se rozkládal před r. 1967.

V podstatě má Izrael lépe garantovány hranice než Česko. Já mít pro Česko něco takového, tak fakt ročně naprostým přehledem obětuji sto volů jakémukoliv bohu, který se zrovna přinatrefí.

V roce 1948 vedli Arabové válku proti Židům  a prohráli ji  Po prohrané válce se pomstili na Židech tím, že po této válce arabské jednotky držely východní Jeruzalém a zbytek Předjordánska a historické provincie Judsko a Samaří. Celý region byl etnicky vyčištěn od Židů. Dokonce jména Judsko a Samaří byla vymazána z map a nahrazena směšným termínem „Západní břeh“. Břeh řeky, široký více než 40 km V roce 1967 během šesti denní války znovuzískal  Izrael prastaré srdce Judska a Samaří a do té doby  nikdo, ani jeden islámský učitel nebo západní politik nepožadoval na tzv. Západním břehu vytvoření nezávislého palestinského státu. Tady nejde o konflikt o území, ale spíše o ideologickou bitvu