ítelots .12 orp hůB

Aneb, podívám se na to z druhé strany… Převracím článek pana Stanislava Salveta kompletně naruby. Ne proto, že by byl špatný, je moc dobrý, převracím ho naruby protože mě zaujal, ale zároveň s ním nemohu vůbec souhlasit. Jo a zajímavé je to až na konci, takže, to klidně můžete číst pozpátku a začátek vynechat. Uteče Vám sice pointa, ale co na tom...

Zde je odkaz na jeho blog, kde dokazuje boha ná základě náhody. A zde je kopie jeho stěžejní části, pokud jste líní si kliknout, já bych líný byl (a snad mi bude odpouštěno, že jsem to bohapustě zkopíroval): 

Ačkoliv dokazovat Boha na základně náhody mi přijde jako rouhání a být Bohem, tak bych to trestal, je to celkem podnětné...

…

Náhodou vznikl vesmír ve Velkém třesku. 

Náhodou byl přesný rozdíl mezi hmotou a antihmotou, takže nám po následné anihilaci vůbec nějaká hmota zbyla. 

Náhodou byla rychlost, s níž se vesmír začal rozpínat přesně taková, jaká měla být. Pokud by byla menší o hodnotu jedna ku 15-ti místnému číslu, vesmír by zkolaboval dříve, než by dosáhl naší přítomnosti. 

Náhodou se objevily nepatrné rozdíly v hustotě raného vesmíru. Rozložení těchto energetických fluktuací totiž přesně odráží pozdější rozložení hmoty v galaxiích. 

Náhodou je hmotnost neutronu přibližně o desetinu procenta větší než hmotnost protonu. Kdyby tomu bylo obráceně a hmotnější by byl proton, tak by nikdy nemohla vzniknout vůbec žádná atomová jádra. 

Kdyby byla silná jaderná síla (lepidlo na protony) jen o 5% menší, nedržela by pohromadě jádra těžkého vodíku a tudíž by nebyla možná přeměna vodíku na helium. Hvězdy by se nikdy nerozsvítily. 

Kdyby byla naopak o 5% silnější, termonukleární fúze by probíhala snáze a v raném vesmíru by se veškerý vodík přeměnil na hélium. Kdyby nebylo vodíku, Slunce, ba ani voda by nebyla. 

Náhodou Země obíhá kolem Slunce v takové vzdálenosti, aby se na jejím povrchu mohla vyskytovat voda v tekutém stavu. 

Náhodou má uhlík, jako jediný prvek, schopnost vytvářet dlouhé řetězce v podobě molekul a makromolekul organických sloučenin. 

Náhodou byla v praoceánu tak vysoká koncentrace aminokyselin, aby se z nich za 300 miliónů let stihly namíchat první organismy schopné reprodukce. Praoceán se na povrchu planety Země zkapalnil před 3,8 miliardami let a staří nejstarších zkamenělých tvorů (stromatolitů) paleontologové odhadují na 3,5 miliard let. 

Náhodou byly k těmto reakcím vybrány pouze levotočivé aminokyseliny a pravotočivé sacharidy, i když se volně obě variace vyskytují stejnoměrně. 

Náhodou je genetický základ všech živých organismů z velké části totožný. 

Náhodou vyhynuli dinosauři, protože nebyli schopni vytvořit inteligentní druh. 

… a tak se náhodou mohli před 40000 lety objevit na Zemi první lidé. 

Není už těch náhod náhodou trochu mnoho? Alternativa kreacionismu, ruka Stvořitelova, se pod jejich tíhou a množstvím mění v nevyhnutelnost. A to jsem ještě určitě na některé zapomněl a o některých ani neslyšel. Copak vy to v tom nevidíte? Pravděpodobnosti výskytu jednotlivých jevů se samy o sobě blíží nule. První platná číslice sedí až tak ve dvacáté řadě za desetinnou čárkou a samými nulami. Celkově se pak, v součinu pravděpodobností, stává celý proces od Velkého třesku k životu téměř nemožným. 

Příkladem budiž zmiňované shlukování hmoty do větších objektů, hvězd resp. galaxií. Stáří vesmíru je 13,7 miliard let a naše Galaxie je jenom o 100 miliónů let mladší. Dokážete si představit, jak dlouho by trvalo náhodě nashromáždit potřebné množství materiálu pro její stavbu pouze pomocí gravitace? Koncentrace hmoty v mezihvězdném prostoru je tak mizivá, že v jednom kubíku potkáte sotva čtyři atomy vodíku. Stihlo by se jich setkat 10 na 33 tun za 100 miliónů let? Ani v časovém harmonogramu Hospodinova projektu by nebylo pro takový úkol dostatek času. Rozložení hmoty v prostoru muselo být pečlivě naplánováno dopředu a vloženo jako vstupní data pro způsob provedení samotného Velkého třesku. Nevěřím, že by sama náhoda rozdala souřadnicové karty tak přesně. 

Suma sumárum, z pohledu ateisty je život vysoce nepravděpodobná a tudíž obtížně opakovatelná záležitost. Natož v daných časových intervalech. Ještě doplním známou analogii s kostkami, kterou rádi používají nevěřící Janové. 

Kupte si tisíc hracích kostek a hoďte. Podívejte se na kombinaci, spočítejte s jakou pravděpodobností mohla padnout právě tato kombinace, a garantuji vám že bude extrémně malá... a přesto padla. Dokonce vám mohu slíbit, že vám to vyjde v každém hodu. Pokaždé padne kombinace, jejíž pravděpodobnost byla extrémně malá. A čím si koupíte víc kostek, tím bude menší - a přesto vždy padne. Sice pokaždé jiná, ale vždy extrémně nepravděpodobná. Automat na boží ruku.
…

A můj pohled? Mám na věc pohledy minimálně dva, ten nudný a ten zajimavější ale složitější, takže ještě nudnější.

To je ten nudný

2. Aneb, pokud dostatečně-krát hodíte hracími kostkami, vždy dostanete s jistotou požadovanou kombinaci (to "dostatečně-krát" je v té větě poměrně důležité)

Bezvýznamné a každému jasné, že... :-)

Kdyby dinosauři nevyhynuli nijak by se to nevylučovalo se vznikem savců. Naopak, savci by dinosaury nejspíš tak jako tak převálcovali.

Že genetický základ všech živých tvorů je totožný je právě důkazem evoluce a postupného vývoje, nikoliv náhoda ale naopak nutný následek. 

Nejsem biochemik, ale co když to prostě naopak (pravotočivé aminokyseliny levotočivé sacharidy) chemicky nedrží dlouhodobě pohromadě, pak by to nebyla náhoda, ale naopak nutnost. A pokud mohou existovat pravotočivé aminokyseliny a levotočivé sacharidy pohromadě, kde se píše, že je vyloučen život na jejich základě třeba na jiné planetě. Tady to prostě vyhrály aminokyseliny levotočivé… :-) 

Kdyby se za 300 milionů let a velkém množství aminokyselin nenamíchaly první kopírující se aminokyseliny, to by byla velká náhoda. Zároveň není jisté, že se první buňky namíchaly na naší planetě, i v kosmu byly nalezeny zakuklené poletující bakterie, poletující třeba miliony let a odolné vůči kosmickému záření, že se z nich za vhodných podmínek namíchaly složitější formy života byla už jen otázka jistoty. 

Ano, jen uhlík má schopnost vytvářet dlouhé řetězce organických sloučenin, protože dlouhé řetězce z jiných molekul jsme se naučili nazývat anorganické a protože dlouhé řetězce na bázi uhlíku vznikají asi nejsnáze, pak není náhodou, že právě na základě těchto vznikl život jak ho známe… 

Ve vesmíru jsou miliardy hvězd s miliardami slunečních soustav, je téměř nevyhnutelné, že se v některých slunečních soustavách vyskytují planety s takou vzdáleností od slunce, že se na nich vyskytuje voda v kapalném stavu. 

Poslední odpověď je čistě hypotetická, ale velice pravděpodobná: V celém nad-vesmíru, kde neexistuje čas ani prostor jak ho známe vznikají „neustále“ miliardy miliard vesmírů, některé zaniknou v první miliardtině sekundy své existence, jiné existují násobně delší dobu než ten náš vesmír, vždyť i v našem vesmíru, neustále vznikají a zanikají částice v takovém množství, že se to nedá ani vyčíslit. Může být tedy klidně naprostou jistotou, že vesmírů s podobnými fyzikálními zákony, jako v tom našem, vznikly v nad-vesmíru miliardy. Škoda jen, že jsme ještě nedospěly tak daleko, abychom nad-vesmír dokázali pochopit a definovat, ale ta doba přijde. :-)

Položme si jinou otázku, jednodušší:
Řekněme, že by zemi místo lidí ovládly inteligentní chobotnice, což není až tak nepravděpodobné. Kladly by si stejnou otázku jako vy? Kdo stvořil vesmír? Stvořil nás bůh k obrazu svému?

A ještě jednu jednoduchoučkou závěrečnou otázku

Kdo stvořil boha?

Filozoficky: Jestliže je člověk stvořen k obrazu božímu, může to platit i reciprocitně, tedy že bůh je obrazem člověka, tedy že bůh je takový, jakého si ho člověk stvořil. To by vysvětlovalo rozdílné pohledy na boha v různých náboženstvích. A zpět k chobotnicím, myslíte si, že kdyby zemi ovládli chobotnice, myslely by si, že bůh stvořil polointeligentní opici k obrazu svému, nebo, že stvořil k obrazu svému chobotnici sapiens sapiens? Řekl bych že je pravděpodobnější ta druhá varianta.

Odpověď je, jak jinak, v románu R.U.R., jo a také v Bibli „Na počátku bylo slovo a to slovo bylo Bůh“ První autor Bible nám tedy dává jasnou stopu. Něco jako když Karel Čapek vymyslel slovo „Robot“ Na počátku bylo slovo a to slovo bylo „Robot“ od té doby roboty rozvíjíme a upravujeme do podoby obrazu našeho stejně jako Boha…. S tím rozdílem, že robot nám pomáhá ve světě materiálním a bůh ve světě pocitovém. Vzájemně si nekonkurují, spíš by se dalo říct, že se doplňují.

A tohle je ten nudnější pohled

1. Aneb, pokud Vám padne na první hod jakákoliv kombinace čísel, věřte, že to nebyla náhoda, ale že se tak muselo stát (třeba abyste se tomu mohli poté divit)…

A o to jde především... :-)

To že Vám vše připadá jako náhoda je dáno tím, že se na to díváte od začátku místo od konce. Ale podívejte se na časovou osu z druhé strany tedy považujte současnost za počátek, který je pevně daný a minulost (velký třesk) za konec, který je také pevně daný. Čas je z pohledu fyziky POUZE rozměr, takže je takový pohled nejen možný, ale reálný, stejně jako když se díváte na hranu krychle ze dvou konců. Při takovémto pohledu na čas je minulost, včetně toho s jakou rychlostí se začal vesmír rozpínat a to s přesností na nekonečno, nikoliv dílem náhody, ale naopak dílem přesně dané jistoty, která se musela odehrát, a nijak jinak to být ani nemohlo, jinak bychom se teď tady o tom nebavili… Náhoda je tedy jen matematický, pravděpodobnostní pojem pro určování budoucnosti, a to jen proto, že ji nedokážeme spočítat a přesně určit. To co se stane je tedy z našeho současného pohledu dílem náhody, ale to co bylo je už neměnná jistota, která se jen jevila jako náhoda a to jen před tím, než se stala. Proto jakékoliv spekulace o tom, že je dílem náhody hmotnost neutronu o desetinu procenta větší než hmotnost protonu, jsou nesmyslné. Prostě to tak nevyhnutelně bylo a je.
A pokud existuje nekonečno paralelních vesmírů, platí pro každý vesmír v daném okamžiku stejný princip. Minulost je vždy s naprostou jistotou daná, to platí i pro ten paralelní vesmír, kde vládnou chobotnice… :-)

Na závěr bych řekl, že Boha můžete klidně cítit v srdci, to Vám neberu, tak byl také člověkem projektován, aby se mimo jiné nějak vysvětlilo to, co v srdci cítíte a nemusel se na to volat psychiatr nebo kardiolog a Bůh byl také projektován pro to, aby se člověk při své inteligenci nezbláznil z toho, že je pouze věšákem na přirození, jak říkáte ve svém blogu. 

Každého touhou, i mojí touhou je, aby po smrti něco bylo, protože jinak by se z toho člověk fakt mohl zbláznit, kdyby byla smrt úplné finito. V tom spatřuji hlavní a užitečný účel Boha. Nechme tedy Bohu budoucnost a posmrtný život a nepleťme ho do minulosti, ta je pevně daná a na Bohu nezávislá.

Takže jsem si téměř jist, že Bůh neexistuje a zároveň jsem si naprosto jistý, že na smrtelné posteli budu doufat v opak, protože je pořád lepší jít do pekla než jít do pr…, s prominutím, než jít do nikam.

PS: Doufám, že jsem tam nenasekal moc hrubek, vždy, když píšu takhle v noci, tak jich tam mám minimálně o dost víc než ve dne a to jich tam nemám ani ve dne málo. Neřekl bych že jsou mé hrubky dílem náhody, ale spíš to tak muselo být, stejně jako dřívější basy z diktátů